Den cesty

26. den cesty – Nocí až na Ještěd. Hmm, i když jsem věřil, že Ještěd uvidím, …..
No tak ať to je venku, vzdal jsem po 16 hodinách. Celá akce byla parádně připravená a moc jsem si ji užil. Díky Mindovi, Noxovi, Fílovi a Kryštofovi za skvělý doprovod. Doufám, že mě dnes neproklínají (psáno v neděli, po vydatném spánku, kterým jsem dohnal mírný sobotní deficit).

Projít si Den cesty mě napadlo už vloni. Letos na jaře to nějak nevyšlo (tedy zapomněl jsem sledovat termín) a tak jsem se registroval na podzim. Na můj mail, kdo půjde se mnou, našel odvahu jen Jirka a na rovinu mě poslal kamsi 🙂 Minda s Fílou se přidali. Díky. Později jsme se rozrostli o Noxu a Kryštofa. Bylo nás 5 (ale ne do konce).
Den cesty je pochod, dle pořadatelů závod, na 24 hodin. Bez podpory a fyzických kontrol na cestě, bez občerstvení, bez … Jediné, co od pořadatelů dostanete, je perfektně zpracovaný popis cesty a popřání všeho nej na startu.

15:55 se vydáváme z Prahy autobusem na Novou Paku. První úspěch, povedlo se nám všem sejít se včas, nacpat se do busu a odjet. Po návštěvě hospůdky v Nové Pace a jednom malém Novopackém dorážíme na start. Mám splněno – při přihlášení jsem uvedl do kolonky dotazníku pořadatelů – váš cíl – dostavit se na start.
Zaregistrováno, krátký proslov pořadatelů a hurá na start. Jednak se záhy propracováváme na konec startovního pole a druhak si uvědomuji, že tenhle pochod asi nebude to pravé ořechové, jak jsem si maloval.
Asi 3 zásadní věci, které měly velký vliv:
– snažit se držet tempo s Mindou a Noxou je blbost. Jeden se zbláznil do běhání a druhý považuje Krakonošovu 100 za procházku.
– 10 dní v posteli s antibiotikama se nejevilo jako dobrá příprava na pochod. Asi jsem si špatně vyložil, že před výkonem je dobré zařadit krátký odpočinkový režim.
– profil trati, moje blbost, neměl jsem tolik času na přípravu a tak mě některá stoupání (v sobotu i klesání, ale to spíš moje kolena) nemile překvapila. Za 5 km nastoupat 480 metrů není nic, co bych vyhledával.

Noříme se do noci a až do půlnoci máme štěstí, pokud objevíme hospůdku, má otevřeno a tak si můžeme dát kafe, pivko, čaj,… dle libosti a odpočinout si. Ale i tak se suneme docela slušnou rychlostí vpřed. No rychlostí – nejsme poslední. A to je dobře, jinak bych s Mindou asi nevydržel. Cesta utíká jak jen v noci může. Vyhlídky nejsou a tak kecáme o všem možným a nemožným. Díky noční části pochodu mi na seznam plánovaných míst přibyla hezká řádka jmen.

Občasným rozptýlením jsou zastávky u kontrol a nebo na kopečku, kde se pokouším vysílat.
První taková výrazná zastávka byla na Kumburku – kontrola, vysílání, prohlídka sklepa a Noxa poprvé ztrácí hůlky. Kontrolu máme, vysílání se zdařilo – díky Pardubickému kolečku aktivuji kopec Kumburk. Zapomenuté Noxovy hůlky nám z vyhlídky na věži hází další souputníci a my se vydáváme dále.

Zpestřením noci je i Noxova přednáška o Hnojníkovi. Původně jsem si myslel, že je v lese něco bílého nasypáno, ale byly to Hnojníci a byly jich tisíce. Přednášku ruší až Kryštof prohlášením, že bysme měli zkusit, zda informace o působení Hnojníka společně s alkoholem je pravdivá. Dostáváme žízeň a vyhlížíme, zda se poštěstí najít otevřenou hospůdku. Hnojníky netrháme a Kryštofovi jako nezletilci alkohol zakazujeme.
Vrch Tábor, Tichánkova Rozhledna. Hmm, sem se musím podívat za světla. Dnes jen občerstvovací a převlékací zastávka a pokus o spojení. Sice slyším Kapitána Pardubice, ale on mne ne. Je 23,00 a na Kumburku prorokoval, že bude vysílat tak do desíti. Asi se jim kolečko protáhlo. Jdeme dál. Co tak vybrat z nočního pochodu? Zvlášť, když padla mlha?

No jasně Košov, sice tu nic není, ale je otevřená hospoda. Káva, pivo, posezení. Před 24,00 odcházíme, po 24,00 Noxa prohlašuje, že v hospodě zapomněl čelovku (po pár kilometrech ji naštěstí našel v kapse).

Úžasný zážitek byla návštěva Skalního Bludiště Chléviště. Nevím, ale v noci bych sem asi jen tak nezašel. Paráda. Ihned připsáno jako jeden z cílů, tentokrát denní návštěvy.

Mlha, skály, průvlaky, cestičky, asi si budu tuhle nádhernou část pochodu pamatovat dost dlouho. Jo a ještě jednu výhodu jsem si uvědomil. Nikde, ani na vyhlídkách, ani na můstcích, nikde ve výškách, na balvanech, opravdu vůbec nikde jsem neměl závratě 🙂
Scházíme do Malé Skály, kolena ze svahu protestují. Rozednívá se. Méně už protestuji proti Noxově příslibu benzínky. A má pravdu. Dáváme kafe, něco k jídlu, kecáme. Fíla s Kryštofem se rozhodují ukončit pochod a jet domů. Jsem v silném pokušení jet s nimi. Ale co, ještě to zkusím kousek dál.

Skalní město nad Malou Skálou je sice hodně do kopce, ale zase alespoň něco uvidím, když už je světlo. Vyrážíme. Po pár metrech Noxa prohlásí něco neidentifikovatelného a běží do Malé Skály, zapomněl hůlky.

Je tu podzim. Kolem cesty všechny možné barvy, já v obličeji asi zelený. V Malé Skále v pohodě, ale teď se mi jde dost špatně. Noxa mě ujišťuje, že ještě kousíček na horizont a pak už půjdeme po vrstevnici. Jdeme 3 kilometry, překonáváme 300 metrů výšky, asi tak ze 1/4 po schodech. Minda s Noxou prohlašují, že se začínají zahřívat. Přicházíme na Frýdštejn.

Kluci mě nechávají nadechnout a pokračujeme. Stoupání na Kopaninu. Mám pocit, že další pokračování už bude opravdu jen z kopečka,protože jsme vylezli tak vysoko, že až přijdeme na příští vyhlídku, někde hrozně dole pod náma bude Ještěd a bude strašně malinkatej. Nic. přicházíme na Kopaninu.

Svačina, odpočinek. Vytahuji vysílačku a zkouším, jestli je někdo v éteru. Vzhledem k 8 hodině ranní tomu moc šancí nedávám. Nějaké domlouvání o něčem na Ch8 mě sice překvapilo, ale myslel jsem, že je to nějaká pracovní četa. Pak mne zarazilo jméno Karkulka, přeci jen docela známá volačka, a domlouvání o vysílání ze Žalostinné. Hovory 3 lidí (Karkulka a u 2 jsem nezaslechl jméno), vše nádherně R5. Na můj Brejk nereagoval nikdo. Ani po asi 10 brejcích jsem neuskutečnil spojení a jdeme dál. Při odchodu jsem zapomněl hůlky u lavičky, Noxa se mi smál, nechápu proč, na hůlky prohrává 3:1
Pelíkovice. Ani z kopečka jsem bez problémů neudržel tempo kluků. Rozhoduji se v Pelíkovicích cestu ukončit. Loučíme se. Jdu do Rychnova na vlak.

Po cestě dostávám zprávy, že kluci došli na Ještěd a už doma, že jsou na K8 u kaple sv. Kryštofa za Kryštofovým údolím. Příště to dám taky (a ne, že mi to někdo bude připomínat), jen je třeba jít pomaleji a do kopce nespěchat. Utavil jsem se tím, že jsem chtěl držet tempo, který mě prostě muselo skolit 🙂 Nejlepší na tom je, že už na startu jsem hlásil, že 4 km za hodinu je tak akorát a celou cestu jsem remcal, že jdu rychleji, než jsem chtěl. Dobře mi tak.

A pár čísel z hodinek
80.000 kroků
nastoupáno 386 pater

a z cesty
56 km

2.198 m nastoupáno
2.197 m vyklesáno – hezká shoda

250 mnm Malá Skála
750 mnm Kozákov
Tak příští rok zase.

A do té doby?
Minda tvrdí, že chce do 24 hodin oběhnout Rally Sudety – 113 km.
S Noxou poběží Beskydskou 7 – 95 km, převýšení 5400 metrů.
A určitě ho Noxa překecal na Krakonošovu 100 – 100 km, převýšení 3500 metrů.

Slibuji, že ani na jedné akci nebudu chybět jako nadšený divák. Už tak mě štve, že jsem letos nestih RedBull 400 Harrachov.

---