Tisícovkový víkend nebo víkendové tisícovky
Na víkend nám odpadla klubová akce a tak jsem sáhl do šuplíku a vylosoval jeden z uložených víkendových turistických programů. Po konzultaci s Katkou (poslala mě do háje, sobotní program se jí opravdu nezamlouval) mě vyslala na Šumavu samotného.
A co tedy bylo v plánu?
Tisícové vrcholy kolem Strážného. V téhle lokalitě se moc často nevyskytuji a tak tu některé byly nenavštívené.
Pátek, příjezd, ubytování, přesun autem do Kužvartského sedla a rychlá návštěva
Pomezný (HLV 385; 1002 m)
cirka 4,5 kiláčku.
Sobota časné vstávání a návštěva
Strážný – S vrchol (HLV 301; 1037 m)
Kohoutí vrch (VV 292a; 1025 m)
Jelení hora (HLV 292; 1041 m)
Jelení hora – Z vrchol (HLV 305; 1034 m)
Jelení slať – J vrchol (VV 290a; 1028 m)
Pomezní vrch (HLV 234; 1068 m)
Žďárecká hora (HLV 242; 1065 m)
Skalnatý hřbet (HLV 227; 1078 m)
Skalnatý hřbet – V vrchol (HLV 264; 1055 m)
to vše na trase lehce pod 30km, vypadalo to na únik z trasy, porce kilometrů docela vydatná
Neděle kupodivu opět včasné vstávání, úklid, zabalení a návštěva
Chlustov (HLV 196; 1094 m)
Žlíbský vrch (HLV 154; 1133 m)
návrat, přesun autem do Českých Žlebů a návštěva
Radvanovický vrch (VV 324a; 1012 m)
Radvanovický hřbet – JZ vrchol I (HLV 324; 1024 m)
Radvanovický hřbet – JZ vrchol II (HLV 331; 1020 m)
celkem kolem 18km cesty.
A realita?
Pátek
Nejdřív společný jmenovatel celého víkendu – úmorné vedro. 26-30 stupňů. A to jsem odjížděl z Prahy s tím, že se trochu ochladí. Kulový, chcípal jsem vedrem celý 3 dny.
Pátek se podařil na jedničku. Včetně návštěvy Lenory pro turistické vizitky, okouknutí sdílené pece na chleba, rechlí a nesmím zapomenout na hospodu U Grobiána, kde jsem si s chutí dal kynuté borůvkové knedlíky. Balada.
Z parkoviště na Kynžvartském sedle vycházím k západu po ZTZ. když se dostávám k loučce, ze které je vrchol téměř přesně na sever, odbočuji a lehce prostupným terénem (i později v lese) se dostávám k vrcholu. Krásné uskupení vrcholových kamenů, fotka a sestup. Ten dávám na západ, trochu horší terén, ale bez problémů. Po cestě pár fotografií a zastavení u bývalého hostince – Silnice č.p. 26, od roku 1837 jako hostinec. No a už jsem u auta. Hurá do Strážného.
Ubytování v turistické ubytovně FARA, spravované MěÚ Strážný. Naprosto super ubytování pro mé účely. Velice milá paní správcová. Dokonce jsem ulovil i vizitky ze Strážného. Koupel, zkulturnění a návštěva sousední restaurace U Sousedů. Super obsluha, super jídlo a dobrý Platan 11. Původně jsem šel na 2, ale přisednul jsem si k místňákovi a prokecal jsem se až na 4 kousky. Super závěr dne.
Sobota
V sobotu jsem tedy vstal až skoro o hodinu později proti plánu, ale i tak se mi podařilo v 6 vyrazit na cestu. První 4 kilometry furt do kopce. Vyhlídka Václava Hrubého a hurá do volného terénu. První Strážný S vrchol. Volným terénem, na vrcholu posed, dolů měl být průsek, tedy částečně byl, ale částečně fakt zarostlý borůvčím.
Nicméně dostal jsem se na cestu jižně pod vrcholem a pokračuji na Kohoutí vrch, ten je dostupný krásnými lesními cestami. Jen je stejná cesta nahoru i dolů.
Kohoutím průsekem mířím na Jelení horu. Ouha, je celá v oplocence. Ale hned kousek od cesty jsem zahlédl dvířka, takže se protlačím k vrcholu.
Až na západní vrchol Jelení hory je pak naprosto pohodlný přístup. Cestu si zkomplikuji vzápětí, kdy se nevydávám podle plánu na severní úbočí a dál na Jižní vrchol Jelení slatě, ale sestupuji víceméně přímo ke Žďárskému jezírku. Hrozný terén, jsem vodrbanej jak samice. Posezení u jezírka ale vše vynahradí. Zároveň měním vložku v levé botě, ostruha a zánět se fakt nepříjemně ozývají. Konec odpočinku a větrání.
Přes Jelení slať přecházím kolem I. zóny NP k Červenému potoku. Krásný úsek cesty, spousta motýlů (nedaří se fotit, lítají, kdo by to byl řekl), spousta kytek (daří se fotit jen některé, moc se kinklají ve větru) a vůbec spousta pěkného na i podél cesty. Od Červeného potoka se po ČTZ se vydávám na jih. Sluníčko pálí jak zběsilý. Kousek od bývalé obce Samoty musím vrátit do levé boty původní vložku, pata se rozhodla, že mě přemluví abych už dál nechodil No jo, ale co tady, někam dojít musím, takže jdeme. Od Samot přecházím přes louky na hraniční chodník a projdu k vrcholu Pomezní vrch. Sestup naplánovaný přes louky ke Žďárku,. Ale ouha, všude pastviny, tak se protlačím přes les. Fakt zážitek, ještě že nejdu s holýma holeněma, asi bych je nepoznal. Borůvčí jako obvykle vysoké, ale místa s malinami a ostružinami, to byla chuťovka.
Jsem dole. Přecházím na Stodůleckou horu. Byť je označena na mapách kótou 1.060m není tisícovkou, od sousední Žďárecké hory má mělké sedlo. Ale, je právě 12 hodin, takže vytahuji stanici, naladím pásmo 6m, pustím sken a čekám, jestli zaslechnu někoho vysílat do 6m FM párty. K tomu si vybaluji svačinu, a nakonec si lehnu do stínu a hluboce rozjímám. Nikoho jsem nezaslechl (stanice byla dost nahlas aby mě vzbudila) a tak se cca po 40 minutách příjemného zdřímnutí zvedám, balím a pokračuji v cestě.
Tedy takhle, prvně se podívám do mapy a uvažuji, jestli návštěvy vrcholů neukončím. Mapy mi nabízení cca 6,5km do penzionu s tím, že bych vynechal poslední 2 tisícovky. Nebo jít dál podle plánu a obě za cenu dalších cca 11km navštívit. Volím kompromis a oddaluji rozhodnutí. Sestupuji z jižního úbočí Žďárecké hory k rozcestí s tím, že popojdu na Josefov a tam se rozhodnu. Na Josefově je lavička, krásně se odpočívá, ale asi je tam nějaké nedobré ovzduší. Rozhoduji se projít celou plánovanou trasu. Lituji toho už při výstupu ke Slunečním kamenům. Navíc vrchol Skalnatého hřbetu i jeho východního vrcholu mají naprosto tragický přístup terénem.
Při sestupu si ještě navíc nechtěně prodloužím trasu vlastní nepozorností, kdy minu odbočku na zkratku mezi lesními cestami. Asi takhle, z posledního vrcholu až k potoku Časté se mi zdá, jak si namočím šátek do potoka a plácnu ho na hlavu (to je krátký popis těch 4km) a od Časté až do Strážného se mi zdá o vodě a pivu. To už tedy jen necelé 2km, protože jsem zastavil v hospodě Na Lískovém vrchu. Birell a pivko opravdu jen zasyčely.
Přesun na Faru, očista, a, pozor, hurá k Sousedům. Birell a pivo zasyčí před večeří, druhá souprava k večeři a třetí po večeři. Asi jsem měl žízeň. Potkal jsem tu včerejšího kamaráda a tak si dávám ještě jedno pivko. V deset večer jsem v postýlce. Začínám uvažovat o vypuštění nedělního programu.
Neděle
V neděli se sám budím před pátou, dávám si snídani, zabalím, chvilku se ještě natáhnu. Po půl sedmý vyrážím na první 2 naplánované kopce. Bohužel hned od rána je fakt teplo. Stoupání na Žlíbský vrch ze sedla mezi ním a Chlustovem mě přesvědčilo, že toho bylo na víkend dost. Při sestupu se napevno rozhoduji, že do Žlebů nepojedu. Píšu kamarádce, jestli je na chalupě v Dobré, že bych se objednal na kafe. Bohužel, kafe se nekoná. Takže po sestupu k Faře se opláchnu, převleču a mířím k domovu.
A je to
Plán skoro splněn, na příště jsem si nechal v Českých Žlebech hezkou procházku přes 3 vrcholy. Jinak vše splněno.
Je pondělí, nohy nebolí, takže už aby se zase našel čas někam vyrazit. Jo poprosím o trochu lepší počasí, Tak 15stupňů, lehký větřík a po ránu nějaké mlha, to by se mi líbilo. Děkuji.
A nějaké další fotky tradičně v Hraboší galerii.
