Lopata, PP Kornatický potok a úzkokolejka

Lopata, PP Kornatický potok a úzkokolejka

Páteční výlet do PP Kornatický potok měl jeden procházkový cíl – úzkokolejnou železnici Lopata. Pokud by zbyl čas, tak návštěvu zámku Kozel (nezbyl).

Kozel


Auto necháváme na parkovišti pod Kozlem a vydáváme se přes areál zámku k vyhlídce. Po cestě zastávka na pokladně, kupuji vizitky a dotazuji se na poslední prohlídku. V 15,00 musíme být před Kozlem. Nepovedlo se, zámek necháváme na jindy. Nebo virtuálně.

Lopatský rybník

Nyní pokračujeme k bývalé hájovně Svidná. Nedaleko odtud začínala úzkokolejka svým nákladovým nádražím.
Železnice byla vybudována r. 1920 a sloužila ke svozu smrkového dříví, které se v okolních lesích vytěžilo po náletu Bekyně mnišky a zdevastování zdejších porostů. Kalamita končila někdy kolem roku 1923 a železnice fungovala nejspíš do r. 1926. Jednalo se o úzkokolejnou železnici o rozchodu 600 mm. Zejména pod zříceninou hradu Lopata přišla vhod možnost hezky zostra zakroutit zatáčky.

snad původní trasa cca 6 km

Vozy byly nejspíš klanicové dvounápravové, ono se toho ani moc naložit nedalo. Úzký rozchod byl sice flexibilnější (a levnější na výstavbu a provoz), ale zase byly vozy méně stabilní. Kromě dlouhého dříví se asi spíš jednalo o svoz pokrácené kulatiny, která se dále připravovala na zpracování v papírnách. Vozy tahala benzínová lokomotiva O&K typ L180, dvouválec o síle 15k a hmotnosti přes 4 tuny.

lokomotiva  zdroj k-report.cz


Malá odbočka – výrobce Orenstein&Koppel má na svědomí i další lokomotivy na našem území – ta nejznámější je z Pražské ZOO – Jiřinka. Tahala dětskou železnici

ZOO Praha – Jiřinka zdroj www.zoopraha.cz a www.zeleznicnipoklady.cz

Tolik k historii a teď k dnešní realitě – výletu.
Stopy kolem Svidné již zahladil čas. Ale jak se postupuje po směru trati k Lopatě, stopy po železnici jsou patrnější. Procházka po bývalém tělese dráhy je moc příjemná. Místy chybí mostky nebo je násep protržen místními potůčky, ale vždy lze pohodlně obejít. Jediná obtížnější místa jsou nahoře u Svidné, kde je les silně podmáčený a dole pod Lopatou, kde je třeba překonat již značně široké potoky – Kornatický a Hádecký.

pěšinka po náspu

Za slunného počasí se dostáváme ke zřícenině hradu Lopata, pod kterým železnice vedla. Vzděláváme se z infotabulí NS F. X. Franze, která tudy (a zdejším okolí) prochází. Nejvíc pobavila odbočka k vlastní zřícenině (tedy zřícenině, ono je to tak dokonale zřícený, že už to ani není). Po srovnání hradu se zemí, se jako výraznější pomalu jeví stopy po obléhání. Zdejší pozůstatky tohoto středověkého obléhání jsou nejrozsáhlejšími a nejucelenějšími na našem území. Není problém najít okop pro bombardu, pozůstatky “muničního skladu” stejně jako ležení pěšáka s hákovnicí (a oděry na kamenech po háku).

Lopata – odbočka tematicky

Ale zpět na železnici – dostáváme se k dolnímu nádraží. Trať končila pod pilou nedaleko dnešního rozcestí Pod Lopatou. Pila byla poháněna vodou svedenou náhonem z Kornatického potoka. Zde se dřevo vykládalo, částečně zpracovávalo a částečně překládalo. Jak na březích potoka tak na lukách je patrný násep železnice a odbočka – vlečka, k železnici kopírující dnešní trať 175 Rokycany – Mirošov – Nezvěstice.

těleso trati

Zdálo by se, že jsme u cíle a původních ca 6 km úzkokolejky máme za sebou. Ale ještě se musíme dostat k autu.
Při návratu se jdeme podívat na Lopatskou studánku. Prověříme odolnost bot a procvičíme skok daleký – je třeba překonat hlavní tok Kornatského potoka. Od studánky se poté vydáváme na rozcestí k Marianině skále a ke trati 175 a odtud už se stáčíme zpět ke Kozlu. Docházíme sem před čtvrtou hodinou a tak vynecháváme prohlídku a po občerstvení míříme k domovu. Celkových cca 17 km bylo hezkou procházkou, jen Katce po zimě nějak nesloužily nožičky a sem tam se objevil puchýř. To se rozchodí.

roubenka u Vymrovky

A na závěr – asi by to chtělo další návštěvu, vynechali jsme Mohylové pohřebiště Hájek, NS F. X. Franze by stála za projití celá, kromě studánky pod Hájkem, kde jsme stavěli, je zde taky studánka nazvaná Šťáhlavický kozlík, nebyli jsme u zaniklé osady Neslív,…. konec konců projít celou trasu znovu s detektorem kovů by asi taky stálo za to.

Tak snad zase někdy jindy.