Od Pramene Úhlavy skoro k soutoku

To je tak, když se kamarád pomate a dá si nějaká předsevzetí k narozeninám. Plavat kilometr s ním tedy opravdu nebudu, ale dát si 100 kiláčků na kolobce? Proč ne.

Přežili jsme. Já, Pepa i brácha. Jo, jo, bratr se přidal, když slyšel, že Pepa pojede 100, prý o to nesmí přijít.

Jako trasu jsem logicky volil něco z kopce. A když už jsme na Šumavě, tak samozřejmě Úhlava. A taky jsem ji už jel, takže jsem trochu věděl, do čeho jdu. Změna byla v tom, že teď pojedu s dvěma klikošlapama. Ale co, párkrát jsem jim zopakoval, že jim nestačím a že na mne prostě budou čekat. Ani to je neodradilo.

No a abych je trochu utahal, tak pro sebe naplánuji nějaké zkratky a pro cyklochrty pár zajížděk a vrchařských prémií.

Ve středu nasedám v Praze do vláčku a vydávám se směr Hotel Zach.

Plánovaná výluka z Přeštic do Klatov. Jasně, dojedu vláčkem do Přeštic a na hotel to vezmu na kolobce. Nádherné počasí, ale protivítr. Užívám si cestu. V podstatě jedu v protisměru zítřejší trasu. U Nezdic si dávám cyklistickou vrchařskou prémii, kterou zítra nepojedu. Nahoře jsou krásné výhledy.

Zastavuji ve Švihově. Bohužel skvělé klobásy, které tu obvykle mívali, nejsou. Tak alespoň párek v rohlíku.

Za Švihovem už fouká docela zčerstva. Za prvý se modlím, aby zítra foukalo stále stejným směrem. Za druhý neodolám a jedu do Klatov. U nádraží razím do hospody Na Bidle. Svýho času luxusní jídlo. Teď jsem vzal za vděk utopencem. Holt jiný provozovatel. A cestu končím. Do odjezdu vláčku na Zelenou mi zbývá hodina, dám si pivo, prohlídnu si rekonstrukci nádraží a už mi to jede.

Končím na necelých 30km, ale zítra si to vynahradím.

Po příjezdu na hotel se zatahuje a začnou padat trakaře. Nějaké pivo na zotavenou, Petr volá, že přijede až ráno a tak jdeme do hajan a prospat se na zítřek.

Ráno v šest snídaně. Vítá nás krásné počasí.

Doráží Petr, balíme a malej Pepča nás veze na Hofmanky. Tedy hned po tom, co Petr zjistí, že nemá telefon a hledá a hledá. Našel. Hofmanky už nás vítají. Teplota je někde pod 10°, silnice mokrá po nočním dešti. Společné foto a Pepa zjišťuje, že je v teniskách a cyklistické tretry jsou uloženy v suchu na hotelu. Abych se mu nesmál, odrážím a jedu na odbočku k Pancíři. Kluci si dají první vrchařskou prémii a zajížďku, pojedou k prameni Úhlavy a přes Hojsovku a Zelenou (alespoň se Pepa staví pro boty) kolem přehrady do Nýrska. Já jedu přímo na Hamry a do Nýrska k pumpě.

Ještě fotím na odbočce Pepu, Petr má trochu zpoždění, tak jsem odjel. V Nýrsku se dozvídám, že Petr prý hned na startu zabloudil. Být tam, potrhám se smíchy.

Letím z kopce na Hamry, pochvaluju si, že jsem si, i když jsem nechtěl, vzal neprofuk bundu a rukavice.  Hodilo se obojí.

Skončila cesta z kopce, je třeba jet za svoje. Naštěstí tahle etapa je krátká, jedu do Nýrska k benzínce na kafe a čekám na cyklistickou sekci.

Odhaduji, že kluci přijedou tak 30 minut po mně, když se nezaseknou na hotelu. Trefa, za půl hodiny jsme komplet a vyrážíme na trasu. Fotek moc není, protože nechci zdržovat a tak dupu a dupu a dupu.

Tak to vezmu trochu hopem. Fakt jsem se snažil dupat abych nebrzdil. Až do Přeštic se mi to dařilo.  Po cestě zastávka ve Švihově, pár drobných zastávek, třeba když jsem v Tajanově zabloudil (myslel jsem si, že jsme na křižovatce kde odbočujeme a ono ne, ona ta odbočka byla až ve Svrčovci). V Přešticích samozřejmě polívka U Labužníka. Perlička – když jsme jeli Úhlavu v r.2021, měl jsem při zastávce v Přešticích na hodinkách 66,66km. Teď U Labužníka 66,59km. Bohužel se mi fotka neuložila do telefonu a přišel jsem na to až pozdě.

Od Přeštic začalo foukat proti a přestalo mě to bavit. Hlavu mezi ramena a prostě to kousnout. V Čižicích docela krize, takže mě nenapadlo to sebezáchovně střihnout po turistický a vydupal jsem do kopečka a po silnici na Štěnovice. V Útušicích poslední společná zastávka. Kluci měli jet na Radobyčice, Hrádek a k Tyršovu mostu. Na soutoku Úhlavy s Radbuzou by měli lehce přes 100kiláčků. Jenže, Petr nechal auto u Borské věznice místo v Doudlevcích nebo u Slavie, rychlý propočet ukázal, že když pojedeme přímo k autu tak to kilo dají taky. No a v neposlední řadě už mě ten protivítr fakt sral. Takže jsem si vytlačil kopeček k dálnici, jet jsem odmítal, a přes Výsluní jsme jeli k cíl. Kousek za Tyršákem brzdy, kilo padlo (tedy klukům). Pepa má splněno. Jsem rád, že jsem jel s ním. Fotka. A už jen Českým údolím dojet k autu.

U auta bilance – cyklisti kilo s přehledem, gratuluji Pepo. Jo a Petr si vlastně taky zlepšil osobáček ve vzdálenosti. No a já se zastavil, díky mým zkratkám a vynecháním 3 horských prémií, na 90 kilometrech. Spokojenost u všech.

Jedeme na hotel, Petr musí domů, tak vynecháváme večerní posezení a taky jedu na chalupu. V pátek ráno blbě kouknu na odjezd vlaku a jak debil dávám pěšky (tedy bez kolobky) 7km pod hodinu. Nohy zrasovaný. Když dolezu na nádraží, hlásí 15minut zpoždění. Taková tečka za super výletem.

Jo a ještě jedna veselá historka. Když jsme jeli z kopečka nebo po rovině, bylo možné zaslechnou Petrovu průpovídku – to je paráda, to to jede, příští týden se přihlásím na 100 (jel se Král Šumavy a obvykle jezdí 45). Když přišel kopeček, hláška byla o dost kratší – Asi ne.

Tak a  koloběžkový výlet je u konce. Oproti 2021 jsem měl o kilometr menší nájezd, jel jsem to čistýho času o hodinu rychleji a celkem to bylo o 2 hodiny kratší,  no jo, no, pumpičky mě honili.